Nezařazené
Josef Kouba
Na západ je cesta dlouhá...Jedenáctá část.
Pokračování ve vyprávění daší životní anabáze v novém prostředí nádherného města Vancouver a o lidech jež neziště pomohli.
Josef Kouba
Na západ je cesta dlouhá...Desátá část.
Před odjezdem z Toronta do Vancouveru, jsem nechal provést u auta výměnu oleje a celkovou prohlídku. Čeká nás 4380 kilometrová trasa a asi 45 hodin jízdy.
Josef Kouba
Na západ je cesta dlouhá...Devátá část.
Prvního května 1985 jsme vyjeli pozdě odpoledne s plně naloženým Plymouthem station wagon k Sunridge, rozloučit se s panem Hutkou, jemuž jsme byli vděčni za mnohé. Z Toronta je to pár hodin jízdy.
Josef Kouba
Na západ je cesta dlouhá...osmá část.
Vysoké letní teploty i o půlnoci, stoprocentní vlhkost vzduchu v Torontu, svlékli obyvatele do nejnutnějšího oblečení. Letní móda žen, pro muže je v tomto městě velice přitažlivá.
Josef Kouba
Na západ je cesta dlouhá...Sedmá část.
Torontské počasí je extrémní. Když nemrzne, je vlhké vedro. Přechod zimy na letní počasí je rychlý. Během pár dní rozkvetou sakury, stejně rychle odkvetou a chodníky jsou posypané květy, jako doma na Boží hod.
Josef Kouba
Na západ je cesta dlouhá...Šestá část.
Lesk a šeď. Ten název se mi vnucoval již od příjezdu do Toronta. Vrátil mě zpět do krkonošské chalupy, odkud jsme občas jezdili do letního kina, kde v amerických filmech nebyl vidět chudý člověk.
Josef Kouba
Na západ je cesta dlouhá...Pátá část.
Ze sedla dostihových koní jsem přesedl na malé prkénko a myl okna výškových budov. Z rodné země v záležitostí našich dětí, nepřišla žádná pozitivní zpráva.
Josef Kouba
Na západ je cesta dlouhá...Čtvrtá část.
Mrazivé Toronto, s ulicemi plnými sněhu, silný vítr a boty vybělené solí. Začali jsme docházet na večerní kurzy angličtiny..."to je židle, to je stůl, to je lžíce, to je sůl". A já začal konečně pracovat.
Josef Kouba
Na západ je cesta dlouhá...Třetí část.
Po návratu z ambasády a kruté informaci, že si na děti počkáme 5 let, jsem začal pátrat po někom kdo má či měl podobný problém. Při hledání jakékoliv práce jsem dostal doporučení na pana Hutku.
Josef Kouba
Na západ je cesta dlouhá...Druhá část.
V Torontu se o nás švagrová Jana starala jako o vlastní. Povídali jsme si dlouho do noci. Jana opustila rodné Čechy krátce po příchodu “osvoboditelů” v roce 1968. Ve Vídni si vystála frontu u kanadské ambasády.
Josef Kouba
Náš děda
Náš děda pořád něco dělá i když už je v penzi. Jezdí na kole, lyžuje, chodí na dlouhé tůry, umí hrát na kytaru, flétnu, banjo a heligonku. Babička také jezdí na kole, také umí lyžovat a jí jen zeleninu.
Josef Kouba
Na západ je cesta dlouhá. První část.
Vyprávění o strastech manželské dvojice jež v naivní víře v mezinárodní dohody emigrovali do Kanady bez dětí, s přesvědčením, že za pár měsíců budou opět všichni spolu.
Josef Kouba
Čínský šach mat
Neuvěřitelné, ale pravda, to nemůže být náhoda. Posuďte sami, jaké dokonalé šachy si Čína se světem zahrála a jejich partner Rusko a Severní Korea neonemocněli.
Josef Kouba
Penzista Fanda
Když Fanda mohl opustit lidský pracovní úděl, "čest zítra v šest", odstěhoval se do rodné chalupy na Vysočině.
Josef Kouba
Devatenáct let od vzpoury zaměstnanců České TV.
V zimních měsících při počasí, že bych ani psa ven nevyhnal, často přešlapuji před domácí knihovnou. A ejhle usmívám se nad názvem knihy, Bitva na Kavčí hoře- soukromá zpověď členky Televizní rady”.
Josef Kouba
Civilizovaný svět míří, bohužel, velmi rychle k průšvihu.
Příčiny vidím především v těchto faktech: Největší banky a korporace vlastní mazaná parta v drahých oblecích. Mnozí politici a tzv. zástupci lidu jsou zkorumpovanými, vydíranými či zastrašenými slouhy a plavou stejným směrem.
Josef Kouba
POLEDNICE
Řehoní se dítko drze, učitelce v bledou líc, ať se jenom úča vzteká, ví, že vlastně nesmí nic! Učitelce v hlavě hučí, chvějí se jí kolena, když tu v umučené lebce bleskne veršík Erbena.
Josef Kouba
Bonanza
Život je plný zákrut, někdy veselých, jindy smutných. Příběh který vyprávím se stal v naší trempské osadě.
Josef Kouba
Jak jsem snil.
Sledoval jsem pořad, ve kterém zvědaví Čech jel nakoupit do Teska v Německu a porovnával ceny a kvalitu potravin. Cena potravin byla u sousedů stejná a v některých případech i nižší.
Josef Kouba
Mami, zabila jsem ... aneb Příliš mnoho lásky (Naše absurdní realita)
Na první pohled efektní titul, jímž autorka opatřila svou knihu, skrývá mnohem víc než jen napínavou četbu. Poskytuje především prostor k vážnému zamyšlení o tom, co žijeme, jak to žijeme a vlastně i proč to žijeme.
předchozí | následující |
Počet článků 108 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 743 |
Povídky ze svého pestrého života jsem začal psát ve svých šedesáti letech na doporučení přátel.Žiji již 30 let v Kanadě BC. Se zájmem sledují politické dění v Čechách.