Podzimní odpoledne

Bydlím již třicet let v Britské kolumbii, za tu dobu mě navštívilo mnoho přátel z Čech. Povšiml jsem si, že se jim na procházky do lesa moc nechce a pokud se se mnou odhodlají jít, nesoustředí se, a často se ohlížejí. Bojí se medvědů. Jsem vášnivý houbař a za tři desetiletí jsem po lesích prochodil stovky hodin a jsem stále zde. Předkládám povídání o několika úsměvných setkání s těmito nádhernými tvory.   

                                                 PODZIMNÍ ODPOLEDNE

       Ve společné domácnosti s námi posledních deset let bydlí malý černý knírač Billy. Díky jeho přirozené touze být co nejvíce venku, musíme každé odpoledne na dlouhou procházku. Omluvenkou je jen špatné počasí. Dnes to ale rozhodně na omluvenku není. Počasí se překonává, máme krásné indiánské léto.

       Již několik týdnů je šmolkově modrá obloha a sluníčko příjemně hřeje. Část procházky jdeme podél golfového hřiště. Červená barva javorových listů, nádherně zelený trávník, ostrůvky vysokých cedrů a smrků, a za tím vším vysoké hory se třpitivými ledovci-to vše láká k focení.

      Větší část procházky chodíme podél potoka. Každý rok na podzim, ale i celou zimu, je na co koukat. Lososi zvaní Chum (čam) připlouvají po pětiletém pobytu v moři zpět do míst, kde se narodili.Jsou to opravdu velké ryby, dosahují délky až jeden metr. Zde se vytřou a zemřou. Během tohoto procesu medvědi, kojoti, rakůni, rackové a jiná havěť mají hody.

       V prosinci procházku podél potoka raději vynecháme. Jistě si dovedete představit, jak zapáchá několik tisíc ryb. Ale psi se z nevysvětlitelného důvodu strašně rádi po tlejících rybách válejí. Potok se do Vánoc vyčistí a začátkem ledna se proces opakuje. Tentokrát ale připlují Coho (koho).Coho je velice chutný losos. Medvědi v lednu spí, ale na hody zase přilétnou bělohlavý orli. Rozpětí křídel jeden a půl metru. Nádherní ptáci. Do Squamish v Britské Kolumbii, kde bydlím, jich přilétá přes dvě tisícovky...

      Dnes začal Billy běhat po pěšince lemující potok sem a tam. Fousama zametal zem a vypouštěl z nozder nezvyklé zvuky. Zpozorněl jsem, neboť plácavé zvuky ryb v potoce Billa moc nezajímaly. Netrvalo dlouho a našel jsem příčinu jeho chování: Na druhé straně potoka, asi po dobrém obědě, spinkal stočen do klubíčka medvěd! Raději jsme pokračovali v procházce.

      Dnešní setkání mi vnuklo nápad rekapitulovat předcházející zážitky s medvědy. Billy nebyl ještě na světě a my vypadali mnohem lépe než dnes, když jsme šli s mou Alenkou zvolna již velice zarostlou dřevařskou cestou. Zabráni do debaty, nevěnovali jsme pozornost okolí. Ale přeci jen jsem zaznamenal slabé hkuboké zakašlání. Zvedli jsme hlavy-a ztuhli.

 Na cestě stál na zadních nohách medvěd, černej jako úhel a něco si brumlal. Vzpamatoval jsem se první a šeptem dávám instrukce ženě, instrukce, které jsem někde vyčetl.                                                              

     "Nedívej se mu do očí a začnem pomalu couvat." Což jsme udělali. Medvěd se postavil na všechny čtyři a pozoroval nás. Když jsme pozpátku odcouvali asi deset metrů a medvídek byl stále v klidu, povídám: "Otoč se a zvolna odcházej, já budu pomalu couvat a pozorovat ho."

      Ženuška se otočila, ale po pár krocích jsem za zády zaslechl, jak pěkně peláší. Řídila se instiktem a známou radou: "Kdo uteče, vyhraje". Couval jsem ještě pár metrů a k mé radostí se chundelatá potvora vydala zvolna do příkré stráně plné borůvčí. Mj.- zde vidíte jaká je reakce žen.

                           "Ty se tady s ním miláčku prozatím per a já raději doběhnu pro pomoc..."

                                                                             xxx

      Při druhém setkání s medvědem žena chyběla, ale částečně to nepřímo zavinila. Domluvili jsme se, že zkusíme přestat kouřit. Je něco jiného se domluvit a něco jiného přestat. Byla sobota, vlastně již hodinu neděle. Ponocoval jsem...

Mám v přízemí domu pánský kutloch, kde si užívám slastné chvíle osobního času. Poslouchám hudbu, či vylepšuji své umění na lidový nástroj zvaný "zednické piáno," čili heligonku. Trochu jsem popijel, a dostal jsem neodolatelnou chuť si zakouřit.

       Chvíli jsem bojoval se svědomím, ale nikotin vyhrál. Alenka má zlozvyk, druhý den cimru skontrolovat, a tak jsem se rozhodl jít si zakouřit na čerstvý vzduch a nebýt usvědčen z nedodržení dohody. Vyjdu ven a požitkem si zapálím cigaretu. Zakloním hlavu a chvilku pozoruji hvězdnou oblohu, zdali uvidím letět satelit. Z rozjímání mně vyrušil divnýzvuk -jako by někdo za rohem domu přelézal plot.

      “Kdopak nás jde tak pozdě navštívit?" Spustil jsem anglicky, abych neznámého návštěvníka upozornil že není sám, a rázně jsem vykročil za roh vetřelce zpražit. Vetřelec v podobě obrovského medvěda byl půl metru předemnou. Můj mozek mi odmítl dát jakoukoliv informaci co mám dělat. Jen jsem na něj koukal a nebyl schopen pohybu.

      Medvěd se k mému štěstí neuvěřitelně rychle otočil a prchal. Vyskočil na plot, ten se s praskotem povalil. Potom se prodral houštím velikého rododendronu a na chodníku pod uliční lampou se zastavil. Zadíval se krátce zpět a potom již v klidu přeběhl ulici a zmizel mezi domy.

       Mám těch setkání s medvídky více, povím vám tedy ještě jeden. Dlouho mi nešlo do hlavy, proč na zahradách Kanaďané nemají ovocné stromy. Nakonec jsem se dopátral proč, vlastní zkušeností. Před deseti lety syn koupil mamince k narozeninám švestku. Společně jsme ji zasadili a radovali se z budoucích švestkových knedlíků a koláčů.

       A pak před třemi lety se švestka pochlubila prvními plody. Nebylo jich mnoho, ale byly. Radostně jsem rodině oznámil, že letos bude na koláč, co na koláč, i na dva. Čas od času jsem jednu ochutnal a dal vzorek i ženě. Vrtěla hlavou, že ještě tak týden. Konečně jednoho podvečera souhlasila...

       Dopoledne, po ranní kávě, jsem uchopil do jedné ruky proutěný košík a do druhé štafle, a vydal se na zahradu. První pohled na strom mě přimrazil. Malé větvičky ulámané, na zemi plno listí a na vrcholku se na jedné větývce chvěly poslední tři švestky.

       Nejprve mně napadlo, že je to práce sousedovic hochů. Nemám také jako kluk čistý svědomý, ale takhle bych strom nikdy neponičil. Při podrobnější prohlídce jsem objevil navíc škrábance na kůře stromu. A byl jsem doma... Medvěd mně předběhl. Předběhl mě i rok následující.

       Dokonce letos ulomil jednu silnou větev a byl tak drzý, že na betonu příjezdové cesty ke garáži vykonal svou potřebu a vní jako důkaz byly všechny pecky z našich lahodných švestek.