V sobotu a neděli máme odpočívat.

Do roku 1955 se učil ve školách katechizmus. Jestli byl povinný či dobrovolný, nevím. Já jsem si tu jednu hodinu v týdnu v lavici odsedět. Nebylo to ale až tak na škodu. Zde jsem se dozvěděl, že i Bůh sedmý den po všem co za šest dní stvořil, odpočíval. Můj děda mi vzal kladívko z ruky, když jsem stloukal ptačí budku v neděli. Ten den bylo ve vsi ticho jako v kostele. Vyjímkou byla sklizeň úrody.

      V socializmu obchody zabouchly v týdnu dveře v pět odpoledne, v sobotu i neděli byla většina obchodů zavřena. Když jsem zaměnil socializmus za kapitalizmus, tak mne udivilo, že v kanadském Torontu to o sobotách a  nedělích  bylo stejné jako u soudruhů. Kromě restaurací vše zavřeno. Nařízení, zákon, pokuta.

      Kšeft je kšeft. Jeden židovský obchodník, velice trpěl při pohledu na tisíce nudících se občanů s naditými peněženkami v kapce, kteří nemají žádný lepší nápad, než se potulovat v ulicích sluncem rozpáleného města. Rozhodl se i přes zákaz otevřít svůj obchodní dům.

     Večer měl regály prázdné. Dostal pokutu. Žaloval radnici s odůvodněním, že zákaz otevření obchodu v sobotu a neděli je diskriminace jeho víry. Neboť ON odpočívá v pátek. Vyhrál a netrvalo dlouho, obchody otevřeli v krátkém čase všichni. Největší tržby jsou právě v těchto dnech. Od té doby skončila pohoda svátečního klidu, nedělních rodinných obědů, čtení novin na gauči, čas příjemného lenošení. 

     Lidstvo se nakazilo nákupní horečkou. V USA v prosinci při tradičním "Black Friday," kdy obchody nabízí až 50% slevu, se letos i střílelo a zákazníci se o zboží dokonce i prali. Tisíce bláznů s dlouhými seznami zboží které chtějí koupit, již od půlnoci čekalo v dlouhých frontách před obchody. 

Ženy trpí touto nakupovací mánií mnohem více než muži. Prožívají v extázi dlouhé hodiny v obchodních domech a později večer, je z celodenního mumraje začne bolet hlava.