Náš děda

Náš děda pořád něco dělá i když už je v penzi. Jezdí na kole, lyžuje, chodí na dlouhé tůry, umí hrát na kytaru, flétnu, banjo a heligonku. Babička také jezdí na kole, také umí lyžovat a jí jen zeleninu.

  Když se setkají s mojí mamkou tak se vzájemně kriticky prohlíží. Po chvíli konstatují, že čas doposud nenapáchal  velké škody. Když je přítomen děda, vždy poznamená, jako sestry, jako sestry.  Děda se v zrcadle prohlíží jen když se holí a s babičkou mají dohodu, že doma na hudební nástroje nesmí cvičit. Chodí do továrny kterou do penze řídil a cvičí v místnosti kde se konají porady.

Dědovou láskou je chaloupka půl hodiny autem z města a jak sám tvrdí v Bohem zapomenutém kraji. Pozemek o velikosti fotbalového hřiště, uprostřed lípa snad tisíc let stará a trávník konkurující golfovému hřišti. Děda je na to vybaven sekačkou na čtyřech kolech a jezdí sem a tam. Děsně ho to baví a proto seká trávu i sousedce.

Na severní straně chalupy  je dva metry vysoká nádrž obložena prkny aby to nerušilo a do níž děda zachycuje dešťovou vodu ze střechy. Když jsme v loni o prázdninách přijeli se sestrou na chalupu aby si od nás rodiče odpočali, jedna z každodenní povinností byla zalévat trávník. 

První den po vydatné snídani sestra dostala úkol naštípat třísky do kamen na speciálním  zařízení abychom si neublížili.  Děda říkal, že to dá možná patentovat. Já dostal za úkol zalévat vydatně trávník.  Rozvinul jsem hadici do vzdáleného kouta zahrady a volám. 

“Dědo můžeš už pustit vodu”, a nic, voda netekla. Děda přišel a povídá.

“Stačí říci voda a voda poteče, já to vylepšil aby jsme nemuseli běhat sem a tam”.

“Voda” řekl jsem nevěřícně a nic, voda netekla.

“Nahlas vnuku”! 

“Voda, křikl jsem ze všech sil”. 

V hadici se ozval šum a ve vteřině z nástavce tryskala voda plným proudem. S otevřenou pusou jsem hleděl na dědu. 

“Dědo to čumím, ale jak se to zastavuje”. 

“Velice jednoduše, dáš hlasitý rozkaz, stop”!. Neodolal jsem a křikl stop a oblouk proudu vody se zmenšoval až z nástavce ukápla poslední kapka. 

“Dědo jak jsi to dokázal”.  Děda odpověděl, že je to zatím vše ve vývoji a dokud to nebude patentované, nemůže mi nic konkrétního sdělit. 

Ségra se nesekla, zahrada byla zavlažená a děda dokončil údržbu sekačky.  Po lehkém obědě byl nástup na kola. Během výletu nás děda požádal, abychom o jeho vynálezu před babičkou pomlčeli, že je to překvapení. 

Když jsme se vrátili, v kuchyni již babička pobíhala a ukládal do ledničky zásoby na týden, protože nás opustí a s partou přátel hodlají přejít Slovenské tatry.  Stěžovala si, že děda kvůli vrzání na nějakém srazu s harmonikáři se odmítá účastnit. “Nemá mě rád děcka”, a sáhla po kapesníku.  

Přestože jsou prázdniny, naši prarodiče vstávají za rozednění a ještě k tomu cvičí. Babička odběhla na dlouhý přespolní běh a děda jak sám říká, morduje své tělo každý den půl hodiny raději pod střechou. Když jsme se ségrou snídali, babička si dávala dlouhou sprchu.  Po snídani jsme se jeli podívat na světový unikát jednoho sochaře. V malé vesničce ve velkém statku je snad 2000 soch ze dřeva a to vše vytesal úplně sám. Drž tím světový rekord. Pomáhá si ale motorovou pilou. Je tam také Krakonoš deset metrů vysoký a z jednoho stromu. 

Po návratu byla k obědu hrachová polévka, dušená mrkev s bramborovou kaší a  posypanou medvědím česnekem. Jako nápoj rajčatová šťáva.  Naše maminka je velice studovaná a přesto se nechala od babičky k takové stravě přemluvit. Táta se občas vzepře a máme řízek. Maminka tvrdí, že jsme si pozřením jiného obyvatele zeměkoule zkrátili život o týden. 

Po hodině trávení polední kalorické stravy jsme opět na kolech. Babička ve vedení šlape do pedálů jako by trénovala na slavné závody ve Francii. V jedné hospodě přes protesty své družky jak babičku občas nazývá děda, objednal obrovskou picu zdobenou ananasem. Nezbylo nic. Babička snědla celý svůj podíl a tvrdila, že jen kvůli ananasu jinak by se toho nedotkla. Po dlouhém výletu na kolech je osobní volno. Děda si na prsa posadil harmoniku a babička se ve dveřích do kuchyně objevila s rukama nahoře a  držela v každé obrovskou cuketu.  Děcka jdeme péct zavelela, mě strčila pod paží prkénko na klepání řízků a ségře láhev z olejem a rázně vykročili k boudě. 

Uvnitř je velký krb a z každé strany zařízení na úpravu jídel. Z leva je velká deska také dědovo patent. Mramorová deska teplem praskla, tak jsem tam místo ní dal desku ze sporáku který někdo vyhodil, líčil mi děda, když mě bylo dvanáct. Tvrdil také, že se do boudy vešla celá rota. Kolik má rota nevím.  K večeři bylo pečené cukety  a dědovo specialita: kuřecí prsa ve speciální směsi nakládaná. Babičce vysvětlil vylepšení jídelního lístku, že děcka rostou.

Bačo, volala babička druhý den po snídani a běhu Praha- Prčice jak rád děda její výkon komentoval. 

 “Pusť mi prosím tě vodu”. Stála ve vzdáleném koutě zahrady, před keři rybízů a angreštů. Když dědu takto nazývá, má to nějak vyzkoušený, že přání často splní.  

Byl jsem dědou vyslal abych babičce předvedl jak systém pracuje. Převzal jsem hadici, vysvětlil dědovo nový vynález a křikl voda. Jako včera, hadice se nadmula a mohutný proud se z hadice vyřítil. Poté jsem křikl stop a zase jako včera. Voda přestala téci. Babička na mě nedůvěřivě koukala a  já dle dědovo instrukcí předal hadici a beze slov se vrátil se do chalupy. Děda vše pozoroval s otevřeného okna chalupy. “

“Bačo, neblbni a pust vodu!”  volala babička rozčileným hlasem.

“

“Družko” volal děda z okna.

“Dej hlasitý povel voda, instrukce jsi od vnuka dostala ”. Babička místo aby uposlechla, praštila s hadicí o zem a rázně kráčela k oknu a cestou křikla voda! poteče, pustím si ji sama, mezuláne . Co je to za nadávku nevím. V ten samý okamžik jak křikla voda, hadice sebou začal mrskat a silný proud bez kontroly stříkala vodu všemi směry.  Skropila i rozčilenou babičku které dalo velkou práci hadici chytit. 

Po obědě si děda vyžádal pozornost, položil na stůl malinký plastový ovladač a pronesl řeč. Kdybych umřel a příkazy VODA a STOP nepracovali, používejte toto, je to dálkový ovladač na vodní pumpu. 

Když si pro nás maminka,  která je hodně studovaná přijela, jak jsem se již zmínil a vykřikovala příkazy VODA a STOP tak jsme se se ségrou za lípou váleli smíchy.