Vlastně jste si odpověděl sám. Rusko je dnes agresivní fašistická diktatura. Není to nenávist k Rusům, ale obezřetnost před touto diktaturou. Ruský diktátor Putin konstatoval, že rozpad říše zla SSSR byl “geopolitickou katastrofou”. Ruský režim se nyní pokouší obnovit původní impérium, a když se mu to moc nedaří, aspoň uplatňuje taktiku “rozděl a panuj”. Tím škodí nejen bývalým součástem ruské sovětské říše, ale také západněji položeným zemím.

Branná povinnost je zakotvena v ústavě. Nová generace může bojovat tak maximálně hubou. Nevyčítejme jim to, nikdo je to s kvérem nenaučil a taky proč. V nové době máme na vše servis. Toho využili oba hrdinové, zmínění ve Vašem článku a pod odbornou ochranou (policie) se na chvilku vypařili. Vám

no, ze by mi dva roky na vojne cokoli, krome ztraty soukromi pridaly, to teda fakt ne

Bezprostředně po konci okupace tyhle okupační památníky nikdo neřešil, protože okupanti odešli dobrovolně a probíhala u nich vpodstatě stejná "kontrarevoluce" jako byla ta, proti které k nám přišli intervenovat. Dalo se tedy očekávat, že se Rusko zařadí mezi civilizované státy a bude možno udělat tlustou čáru za tím, že Sovětský Svaz byl od samého počátku nepřítelem Československa.

Ovšem Rusko považující Sovětský Svaz za svou slavnou a hlavně nekritizovatelnou historii patří bezpochyby opět mezi naše nepřátele, i když už není na seznamu bezprostředního nebezpečí tak vysoko jako bylo v dobách, kdy mělo s námi společnou hranici.

Bát ne, ale držet si ho od těla a mít se na pozoru.

Jako ročník 63 mám s Rusy vlastní zkušenosti. Ne dobré! A tak tyto zkušenosti "předávám dal a mladi si preberou po svém. Válcovani médií spíše, podle mých zkušeností, podléhají spíše seniorni ročníky.

V té první větě je hluboká myšlenka. V roce 68 jsem maturoval a myslím si, že to tenkrát studenti měli výchovou doma a ve škole srovnané v hlavě a většinová společnost měla jeden cíl. Dnes mladým lidem chybí vlastní zkušenost a nepřítele jim naservírují media.

Jeden příspěvek jsem již napsal, nyní přidám ještě jeden:

Zda se máme bát Ruska?

Jednu věc Rusku nelze upřít: Ve svých zahraničních agresích zná míru. Ještě nikdy se mu nestalo, že by si vyprovokovalo takový konflikt jako Německo v Adolfově epoše a bylo na hlavu poraženo. Buď přesně odhadli, kam až mohou zajít, nebo sice i poraženi byli, ale ne natolik, aby ta porážka byla historickým předělem a aby to byl pád až na ústa (Afghánistán v letech 1979-1989).

Proto si myslím, že i z hlediska ruského nebezpečí se musíme více bát hluboké krize západního světa než Ruska jako takového.

Dokud bude Západ jakž takž fungovat, nebezpečí z Ruska nám nehrozí. I současné Rusko zná míru, co si ještě dovolit může a co už ne.

Cože, to jako Rusko vyčkává a až náhodou bude mít pocit, že je čas, tak nás zmasakruje? To je zvrácené myšlení vích než je zdrávo.

Podle mě je normální k sousedovi nenapřahovat hlaveň pušky, ale ruku. Chápete, že kuli tomu, že Rusáci pořád odhadují kam můžou úspěšně zaútočit, musí jejich sousedi zbrojit, aby to ty choré mozky v Rusku ani nenapadlo.

Navíc chlácholíte Afganistánem, že sice rozbombardují celý stát, ale pak se jako způsobně stáhnou, když dostávají výprask. Jste jak ruský generál co nám vyhrožuje, dejte si bacha buďte ve střehu, můžeme vás napadnout kdykoliv i když třeba prohrajeme, nám je to fuk.

Čí jste agent?

Autor píše, jako kdyby neviděl (nebo nechtěl vidět), co se s Ruskem za posledních pár let stalo. Anexe Krymu, rozdmýchávání a vojenská podpora separatistických tendencí na východě Ukrajiny, diktátorské chování Putina, který tvrdě potlačuje opozici i za cenu její kriminalizace, vraždy nepohodlných novinářů. Teď si dokonce nechal v údajném "referendu" posvětit možnost prezidentování až do roku 2036. Jestli nejde o zmanipulování hlasování a je to skutečně vůle 78% ruských voličů (jak zní oficiální výsledky), pak je třeba se bát Ruska jako celku. Vše výše uvedené je dost dobrým důvodem k tomu, aby k Rusku zaujaly negativní postoj i mladší ročníky, které nezažily rok 1968.

Toto všechno se nás ale bezprostředně netýká. USA zasahují až v Sýrii, ale jim to nevyčítáte.

Mně k určitým nesympatiím vůči Rusku stačí, když vidím, jak hystericky berou jako křivdu, když jejich sportovci musí vrátit medaile kvůli prokázanému dopingu.

To nikde jinde než u právě u Rusů nevidím. Ani ti Američané, kteří mají sice trochu jiný směr velmocenského uvažování, ale samozřejmě jako každá velmoc, tak i oni do značné míry považují svou zemi za jediné místo na světě, při prokázaném dopingu za svými sportovci nestojí.

Rusové to berou jako spiknutí světa proti jejich lidem.

Pane Beneši,

zřejmě považujete jako vrcholně spravedlivé, když se novými citlivějšími metodami kontrolují po osmi letech jen uložené vzorky ruských medalistů z OH nebo MS. Pak je samozřejmě jasné, že se případný doping může nalézt jen u ruských sportovců a ti to právem považují jako nespravedlnost.

Takové zpětné testování vzorků novými citlivějšími metodami po letech je vůbec sporné, zejména když jde jen o selektivní výběr a ne o novou kontrolu úplně všech odebraných a léta uložených vzorků. Případně odebrané medailre totiž mohou skončit u sportovců, kteří také dopovali, ale nebyli testováni, či se jejich vzorky podle pravidel po 3 měsících zničily, protože si jejich uložení nikdo nevyžádal.

V každém případě by mělo platit, pokud se zpětně testují uložené vzorky, tak by se důsledně měly testovat úplně všechny bez ohledu na státní příslušnost, nebo by se neměltestovat žádný.

. Mně bohatě stačí se podívat na imperiální války, které Rusko od roku 1991 vedlo Rok 1991 Gruzie. Rok 1992 Tádžikistán. Pak to pokračuje Moldavsko, Čečna, opět Gruzie, Dagestán, Krym, Ukrajina, Sýrie. Jen válka v Čečně stála 300 000 zabitých osob zejména kobercovým bombardováním. Já se Ruska s ohledem na jeho pokračující imperiální ideologii bojím.