Fialka

3. 09. 2015 23:43:55
Bezem provoněné, květnové odpoledne, přerušilo řinčení zvonku. Byl pátek. Netrvalo dlouho a školu studenti opouštěli, jako při leteckém náletu.

Chodbami doklepaly podpatky dívek, které již měly plnou hlavu starostí, co si obléct na sobotní tancovačku.

Rád bych také vyběhl, ale domů to bylo trochu z ruky. Lístek oběma směry, stál
polovinu mého stipendia a tak jsem zůstával v sobotu i neděli na ubytovně pro
studenty, většinou sám. Seděl jsem na jedné z deseti postelí, které byly v týdnu
obsazeny studenty zemědělské školy. Ticho v budově z doby Marie Terezie, mne
donutilo vydat se na průzkum.

Sešel jsem do přízemí a klapot psacího stroje mne vyrušil z chmurných myšlenek.
Jednotlivé údery téměř splývaly a připomínaly déšť, bubnující na plechovou
střechu. Neomylně mě vedly chodbou k jedné ze tříd. Dveře byly pootevřené.

S radostí jsem zjistil, že je to Fialka, hezké děvče, které jsem si před rokem
takto pokřtil, když mne vyděsil její vlčák Ajax, za kterým se z lískových keřů
vynořila dívka s kyticí fialek.

Byla dcerkou ředitele obecné školy, která s naší sousedila. Společně jsme pak od
té doby zabíjeli víkendovou nudu toulkami po okolí. V týdnu jsem jí zval do naší
školy na volejbal. V krátké době se stala talismanem naší školy, bez ní nás hra
nebavila.

Potichu jsem vešel do třídy a stoupl za záda děvčete, soustředěného nad psacím
strojem. Sklonil jsem se k blonďaté, na krátko ostříhané hlavě a potichu zašeptal :

„I love you“, a pro jistotu jsem o krok couvl. Stalo se, co jsem předpokládal.
Vyletěla jak péro z kanape, a v okamžiku poznání se snažila na mne vrhnout.
Stala se z toho malá honička po třídě, při níž mě častovala slovy jako blbče,
pitomče apod. Zadýchaná, v očích jí blýskalo a s ruměncem na tváři se ke mě
pomalu blížila.
„Neumíš zaklepat, víš jak jsem se strašně lekla ?!“
,,Fialko, já to vzdávám, nabízím mír,“ a přiblížil jsem se na dosah.
,,Ale já ne,'' a bouchla mně pěstičkou do zad.
"Ty snad trénuješ na mistrovství světa, nikdy ses mi nepochlubila, že na
psacím stroji takhle válíš,“ snažil jsem se odvést pozornost.
,,Nikdy ses mně nezeptal a nezdržuj, musím to dopsat, na každý ekonomce je to
povinný předmět,“ a usedla zpět k psacímu stroji. Zvědavost mi nedala a nakoukl
jsem jí přes rameno.
,,Fialko, pokud je to milostný dopis, tak podle toho tempa jak píšeš, musíš být
na něj pěkně naštvaná,“ škádlil jsem ji.
„Přepisuji povídku jednomu klukovi a náhodou se mi líbí."
"Tak on se ti líbí ?” Vzdychal jsem ublíženě.
“Náhodou, je to docela hezký kluk,“ trumfovala.
"Doufám, že naše zítřejší návštěva kina stále platí, když jsi mou naději, bez
varování, takto zadupala. Šel bych se z žalu opít do němoty, ale nemám v kapse
ani vindru.” Rázně vstala a vystrkala mne ze třídy.

"Už běž, a zítra v sedm večer!“ A práskla za mnou dveřmi.

Bylo pravdou, že má kapsa zela prázdnotou, ale v sobotu i v neděli, jsem často
pracoval ve stájích, na dostihovém závodišti. Chtěl-li si některý z jezdců vzít
volno, obrátil se s žádostí na mne. Byl jsem k tomu kvalifikován. Vlastnil jsem
výuční list v tomto oboru.

Do kina jsme to měli s Fialkou asi hodinu volné chůze. Šli jsme proti proudu
Vltavy, nasávali vůni z čokoládovny Orion a předháněli se v líčení, jak bychom
se přejedli čokolády , kdyby jsme v továrně pracovali. U pokladny kina jsem
zakoupil lístky a odstrčil její nabízenou pětikorunu.

„Dnes tě Fialko zvu. Celý den jsem pracoval, jsem bohatý. Promítají film
Pes Baskervillský, takže se těším, jak se budeme bát a držet se spolu za ruce.”
Bleskla po mně modrými kukadly a já hned vytušil, že se jí mé těšení nelíbí.
Věděla, že mám ve škole známost. Když jsem se v hrůzostrašných momentech filmu
snažil najít její ruku, nebyla k nalezení.

Cestou z kina jsem v kapse našel pětikorunu. Chvilku jsme se o ten kus papírku
hašteřili, já vyhrál, ona nerada souhlasila. Doprovodil jsem Fialku k domovu a
domluvili jsme si na příští den výlet na Barandovský kopec.

„Ta mrška malá !“ Ozval se můj hlas neútulnou noclehárnou, když jsem se
svlékal a opět našel předmět našeho sporu. Netrvalo mi dlouho a nápad byl na
světě. Znovu jsem se oblékl, vložil pětikorunu do dopisní obálky a napsal na ní
vzkaz - "Nejkrásnější dívce na zeměkouli.” Loupežník

Nadšeně jsem vyšel do noci, rozhodnut přilepit obálku na okno její ložnice, o
které jsem již dávno věděl. Jeden nikdy neví, kdy to bude potřebovat. Slezl jsem
třímetrovou zeď na školní dvorek a opět, po hrubých kamenech zdi, vylezl k oknu.
Bylo otevřené. Měsíc nebyl v úplňku, ale přece jen dopřál trochu světla.

Fialka spokojeně oddechovala v posteli, na pravé straně úzkého pokojíku. Na
druhé straně jsem rozeznal pod přehozem kryt šicího stroje a na něm podprsenku.
To je ono, radoval jsem se představou, jak ráno bude na pětikorunu kulit ty její
modré oči.

Trochu jsem se natáhl a obálku, o tu jednu malou horu Říp, opřel. V tichosti
jsem slezl a za chvíli jsem byl zpět v mé noclehárně. Tetelil jsem se radostí
jak jsem to geniálně provedl a těšil se na naši zítřejší schůzku.

Nedočkal jsem se. Nepřišla. Nepřišla ani následující dny na odpolední volejbal.
Měl jsem nepříjemný pocit, že její absence má určitě něco společného z mou noční
návštěvou. Za rok našeho přátelství se nikdy takto nezachovala. Vždy mi nechala
vzkaz.

Týden uplynul. V návalu zodpovědnosti před maturitní zkouškou, odmítlo několik
studentů jet domů, pevně rozhodnuti věnovat se celý víkend jenom studiu.
"Věnovali jsme se". V neděle před obědem, z otevřených oken domků vonělo
připravované jídlo a já, s partou spolužáků, kráčel k Port Sajdu, jak jsme si
jedinou hospodu v okolí romanticky pojmenovali a bylo nám blbě. Vše zavinil
student Šourek s demižonem vína.

Pozoroval jsem chlapce, jak si vykračuje se džbánkem pro točené pivo tátovi,
když vtom jsem zahlédl Fialku na vzdáleném konci ulice. Dal jsem se do běhu.
Když konečně marný pokus o útěk vzdala, opřela se o oprýskanou zeď a plaše se
rozhlížela ulicí. Zadýcháni honičkou, jsme beze slov stáli proti sobě a pátrali
si v očích. Znovu se rozhlédla, vzala mne za ruku a donutila k běhu do blízkého
průjezdu, zde mou ruku již nepustila.

„Proč?” Bylo jediné slovo, které mi dovolila říci.

„Mlč, mlč a poslouchej! Co tě to napadlo za pitomost, lézt ke mně v noci
do pokoje?! Máma ráno tu tvou obálku našla a předala jí otci. Následoval výslech
a já mu vše o našem handrkování, s tou pitomou pětikorunou, řekla. Musel by si
jej znát, strašně vyváděl a prohlásil, že zařídí, aby tě ze školy vyhodili. Já
jsem si okamžitě byla jista, že to udělá. Znám ho, a protože jsem se cítila
spoluvinná, tak jsem se snažila všemi způsoby o kterých vím, změnit jeho rozhodnutí.

Raději o tom nechtěj slyšet, byl to doposud můj nejhorší zážitek. Po několika
hodinách mých proseb a pláče souhlasil, ale jen pod podmínkou, že s tebou
přeruším okamžitě veškeré styky. Já mu na to musela přísahat. Stáli jsme proti
sobě, držela mne stále za ruku a já pocítil silný stisk.

„Fialko, je mi upřímně líto, co se z mého dobrého úmyslu stalo a čím jsi
prošla, omlouvám se, ale myslím si, že by mne kvůli takové klukovině ze školy
nevyhodili.“

„Vyhodili by tě na hodinu. Ty totiž nevíš, že ředitel tvé školy, je bratr
mého tatínka. Šlo by to velice rychle, protože strýc by řádil hůř, než tatínek“.
Fialka se trochu natáhla a dala mi stydlivou, lehounkou pusu na tvář, a než jsem se vzpamatoval, byla z průjezdu venku.

„ Pepku, po maturitě Na shledanou !“ Zamávala mi ještě a byla pryč. Slyšet byl
jen rychlý klapot podpatků. Vracel jsem zvolna podél vysoké zdi, prohřáté
poledním sluncem, přes níž se ke mně nakláněly mohutné hrozny bílého šeříku. Byl
nádherný květnový den a já byl smutný.

Autor: Josef Kouba | čtvrtek 3.9.2015 23:43 | karma článku: 10.21 | přečteno: 224x

Další články blogera

Josef Kouba

Holubáři 2

Kamarád Jirka Levý bydlel v domku kousek od řeky Malše, kde u jezu bylo príma koupání a v zimě mohl pozorovat pana Knapa, který koupání vynechal jen když táhly ledy.

19.9.2022 v 22:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Josef Kouba

Holubáři I.

S kamarádem Jirkou Levým chodíme do osmé třídy. Dnes jsme do školy nešli. Stojíme na zadní straně největšího kostela v Chebu před malým otvorem. Byl podobný těm jimž se házelo uhlí do sklepa. Propátrali jsme okolí, všude klid.

6.7.2022 v 3:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 13 | Diskuse

Josef Kouba

Něco se muselo stát

Napřed se rozsypala pevná hráz míru a socialismu, po něm i sám hrázný, Sovětský svaz. Táborníci míru a socialismu najednou neměli s kým na věčné časy a nikdy jinak, tak šli každý po svém na ZÁPAD.

26.6.2022 v 17:23 | Karma článku: 14.23 | Přečteno: 811 | Diskuse

Josef Kouba

Co dnes kolem sebe vidím

V liberální společnosti, svoboda slova ve skutečnosti znamená velice omezené pole názorů. Lidé si toto neuvědomují. Pokud se dostanete mimo toto dovolené pole, tak jste prohlášeni za dezinformátory, blázny nebo Vás potrestají.

23.4.2022 v 10:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 100 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 197 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 131 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 108 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 743

Povídky ze svého pestrého života jsem začal psát ve svých šedesáti letech na doporučení přátel.Žiji již 30 let v Kanadě BC. Se zájmem sledují politické dění v Čechách.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...