- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Prosinec 1990
...a tak – co dodat?
Šťastně bosí stříháme jim na rubáš, stříháme si na svatební šat tak prostoduše,
jako bychom ani nechtěli tušit zaměnitelnost obojího.
také mě tato toužebně neočekávaná doba oslňuje a jiskří mi až k oslepení,
však – bohudík – i velká /ra/dost stejně jako /bo/lest řekneme té umné konspiraci lsti „dost“
a přejde ve /zlo/zvyk či /lho/stejnost.
kdyby ne, šlo by o /do/život – a to by přece byla škoda, nož řekněte, pane.
a tak oslepena, nevidím, jen všetečné otázky probleskují:
jde o pouhé půlstoletí střídání společenských neuvěřitelností,
anebo mám věřit v opravdu neuvěřitelné – tedy metamorfózu?
/přiznávám, že jakkoli je mi stavem duše, mému IQ se příčí podobně
jako jízdní řád, televizní přenos, či tvrzení, že se přece točí...
a točí...a točí.../
ze mě, pro mě – pro mě za mě.
a dál nám tu trvá noc, co svítání jen tuší.
však padajících hvězd /těch zjevných přání/ přibylo.
M.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |